Hell Fast Attack

Jste zde: Úvodní stránka > Recenze, reporty

Recenze

Pagan – Chmelnice Prague

Již nějaký ten pátek dopředu jsme se připravovali na povinnou účast pravého pohanského mecheche za účasti jednoho z nej. Paganfolkblackmetalových mohykánů, kterým jsou bez pochyby hedlajneři dnešního večera, ruští Temnozor.

I přes pečlivou přípravu co se týká ojebat zaměstnání nebo upozornit rodinu, že se v inkriminovaný večer nebudu nacházet doma jsem o celou akci málem přišel, což bych si vyčítal stejně dlouho jako v případě prochrápání Besatt na loňském zimním Slunovratu. Do hlavního štatlu jsme se přiřítili poměrně včas, ale naprosto selhala navigace ve formě lidského faktoru. Nicméně přes malé bloudění jsme stihly dobrou polovinu setu pražáků Slavorod, kteří celou akci startovali. Jejich tvorbu přesně neznám, ale měl jsem možnost už dřív kluky slyšet. Musím uznat, že postupem času se kapela vypracovává na čím dál lepší poslouchatelnost. Kluci hudebně dozrávají jako víno a i přes nevelkou účast fandů pod pódiem si kdekdo podupával nebo pokyvoval hlavou na jejich pagan promaštěný folkovými prvky. Troufám si říct, že kdyby jejich hrací čas byl v pozdějších hodinách, mnoho lidí by jejich vystoupení osladilo nějakým tím pogem.

Další na řadu přišli Deathoví Sepsis. Nic proti Deathu, ale toto mě opravdu moc nevzalo. „Odposlechy pro bubeníka vejš, pro kytaru taky. Tak zpět, pro kytaru níž a pro zpěv taky. Neslyším bicí, zpěv jenom do tří odposlechů“. Kurva, co to je!!!Zvukovka trvala téměř stejnou dobu jako celkový hrací čas. Nemám na to nervy a jdu ven. V každém případě mě trochu pobavili PRAVÍ metaloví fanoušci, jak spokojeně pokyvují jako praví Grindeři. Asi nikdy nepochopím.

Právě začíná první se dvou sebranek, kvůli které jsem do matičky Prahy vyrazil. Pro milovníky a trochuznalce BM nejsou polští bojovníci North ničím neznámým. Naprosto precizní vystoupení mě nenechalo chladným a šel jsem těžce na prdel. Pro mé sluchovody luxusní zvuk, prakticky bez známek jakékoliv chyby. (a to si myslím, že jsem dost rozmlsanej). Kytary se vrývali do palice takovým způsobem, že ještě dnes mám v úších pořádně hluboké jizvy. Bubeník sežral snad nějakej povzbuzovák, protože rychlost jeho bicích se dá přirovnat k vysypání pytle brambor na schody. North zahrál mimo jiné cover od Nokturnal Mortum, ale v totální prdeli jsem se ocitl při zahrání Na Polach Bitew. Co dodat? Slava Slava Slava.

Je tu Temnozor. Kapela, na kterou se přišlo podívat 99,9% zvědavců. Stoupám na lavičku, ať mám co nejlepší přehled a nechávám se unést na vlnách svobodného a čistého Ruska. Není co rozepisovat, Temnozor je prostě Temnozor. Naprosto profesionální vystoupení s maximálním nasazením, které trvalo téměř 1 a ¾ hodiny. Zazněl průlom celé jejich tvorby včetně zcela nového fláku z připravované fošny. Budu se opakovat – Slava Slava Slava. Snad jen zmínku – nevěděl jsem, že Gaahl z Gorgoroth má bratra v Rusku.

Poslední na řadě je Děčínsko-Ostravská smršť v podání Diagon. Velmi jsem se těšil, protože vždy jsem jejich vystoupení projel. Vlastně proto, že jsem nikdy nejel. Kdo zná Sekhmet nebo Silva Nigra musí tušit, že tady rozhodně nepůjde o žádnou sračku ve stylu „Comon baby, I love you“. Kdo říká, že alkohol k vystoupení nepatří, je rozhodně na omylu. V tomto případě je opak pravdou. Diagon do vystoupení vletěl s takovým nasazením, že komplet celej Temnozor stál v pozoru se spadenou bradou. Nasazení bylo velké, až bedny padaly. Totální sypačka UGBM tak jak si to představuju. Jenom tu basu nebylo nějak slyšet.

Cesta domů klasika, v autě každou chvilku někdo prděl. Takže si vezeme z naší milované matičky smrad a únavu. Slava Morava.

to Maris : Veliké dík, že pořádáš takovéto akce.

Brouček

Dunkelheit 2008

Den 1
29. srpna je den, na který jsem se těšil jak malé děcko. Rakouská partička pořádající Dunkelheit festival se po roce opět vrátila do Brna. Po několikaměsíčním boji s místem konání nakonec vyhrála brněnská Fléda – příjemný klub, ve kterém již proběhly nemalé akce. Letošní ročník byl dle mého názoru obsazen velice kvalitně, troufám si říct, že tahavějšími jmény než loňský ročník. Nebylo tedy nad čím přemýšlet, protože nad jmény jako Azaghal, Besatt nebo Kampfar musí zaplesat každá černá dušička.

V den D jsem se tedy vydal vstříc této černotě. V práci jsem vzal pilu o hodinu dřív „ co v ní taky chceš dělat, když je pátek odpoledne a kousek od tebe už se rozjela akce, na kterou seš natěšenej už nějakej pátek nejenom tenhle“. Řítím se k tajemnému cíli, když mně zazvoní telefon. Moji sparing partneři dorazili do velkoměsta a jsou v koncích. Určujeme tedy záchytný bod a valím ještě pro ně. Na Flédu jsme se přes páteční Brno dokodrcali v 16:00, kdy už vše valilo v plném proudu. Rychle škopek do ruky a fofrem na plac, kde právě startovali Trollech.
Jedni z mých oblíbenců. Trollech hodili poctivý set na jaký jsme u nich zvyklí. Nechyběly vypalovačky jako Poustevník nebo Ve stínu starých dubů. Pohodička – Trollech je prostě kapela, kterou můžeš vidět stokrát a neomrzí tě.

Pro mě druzí na řadě byla žatecká partička Detonator 666. Postavičky, které nejsou v našich končinách UG ničím neznámým. Jejich obě CD mám k dispozici, takže jsem přesně tušil co čekat, i když jsem Detonator naživo ještě neviděl. Abych pravdu řekl, vůbec jsem se nemýlil, borci rozpálili opravdu skvělý BM. Se slovy – žatecká pila řeže plzeňské stromy – startují další vál a Vlad si vychutnává svoje povedená sólíčka. (těžko říct jestli se hádají s Trollechem kdo má lepší pivo) Opravdu solidní nátěr. Snad jen ještě za zmínku, že do bubnů mydlil Ragnar ze Sekhmet, který natočil s D666 jejich poslední fošnu Supermacy and Tyranny a stal se pravděpodobně jejich stálým členem.
Co se týká zvuku – u obou kapel nebyl příliš vydařený, některé nástroje byly chvílemi úplně hluché. Můžu upřímně říct, že u jsem slyšel mnohonásobně lepší. Házel jsem na to ale prozatím bobek, protože jsem si říkal, že akce ještě není pořádně rozjetá a zvukař asi nemá ještě naladěno. Koneckonců moji největší favoriti měli teprve přijít.
Po těchto dvou kusech, které bylo pro mě povinností vidět, jsme se vydali na průzkum místních hospod, protože nikdo z nás ještě za celý den nepožral. Šli jsme tedy do jedné místní hospody, která už byla před nějakým časem okoštovaná a byl jsem si jistý, že vše proběhne ok. Teplá 12-tka, přihřátej pinkl a asi vožralej kuchař (nepozná herkules od šunky) nás vyvedli z omylu. Nakonec se ale dalo, protože putyka byla prázdná a aspoň nikdo neoxidoval. Cestou zpět padá návrh, že nejdeme zkratkou, protože na konci je odbočka doleva, což nemohl rozkousat jeden z účastníků. Tvrdil, že půjdeme delší cestou, ale zato pořád vpravo.

Hospodou jsme tedy prodrbali Anima Damnata což mě ale nějak netankovalo. Po zpětném příchodu už byli nachystaní Witchcraft, na které jsem se chtěl rozhodně podívat, protože jsem je při poslední možnosti vidět projel. Poměrně rychlá blackárna s rychlou melodickou kytarou a mnohem lepšími zvukovými podmínkami než předchozí kapely. Po nějaké době už mě to jejich umca umca začalo vadit a šel jsem projít distra, kterých nebylo málo a rozhodně bylo z čeho vybírat. Však jsem tam taky nakonec nechal peněz jak želez.
Další se ve startovním bloku objevili pro mě neznámí italové Frostmoon Eclipse. Snaha byla, ale jejich blackdoom mě absolutně nenadchl. Snad jen za zmínku stojí, že zahráli cover od Black Sabbath, který rovněž nemusím. Na tuto kapelu asi potřebuješ náladu, kterou jsem měl stále nadrženou na moje favority a nechtěl jsem si ji kurvit.

Je to tady – to na co se klepu jak magor. Slyším první tóny a valím na plac jak slepica po flusu. Co to sakra je?! Zvukař se snad zbláznil. Totálně zkurvenej zvuk. Kdybych Azaghal neznal (troufám si říct, že ho znám až moc dobře), nepoznám žádnou jejich písničku a možná ani fošnu. Je pravda, že se pod pódiem začalo konečně pařit, dle mého názoru však nebylo na co. Nevím jak zněl Azaghal na pódiu, pod ním to byl ale otřes. Když se nepodařilo zkurvit mně náladu Frostmoon Eclipse tak Azaghal to napravil. Jen tak málo co zahráli – Kyy, Mustamaa, Reign, nějaký fláky z Helvetinu a zbytek jsem skutečně nějak neměl k čemu přiřadit. Tak jak jsem od pozdního oběda nepil, protože budu řídit, jsem musel zkousnout ještě jedno tykadlo, abych se uklidnil. Myslel jsem, že mám definitivně po náladě, když se mně najednou do ucha dostal zvuk, který můžu. Vypadá to že zvukařovi někdo vynadal . Thorovi synové ELITE měli oproti Azaghal zvuk opravdu elitní. Dnes jednoznačně nejlepší vystoupení. Kvůli tomu se chodí na akce. Kapela perfektně komunikovala s lidmi a vystoupení si těžce užívala. Pár věcí z jejich rep. – Winter Moon King, Fra Askens Kilde – Se slovy, toto rozhodně nebude anglicky začíná hrát Elite přídavek, který si rozhodně zasloužili. Nářez a spokojenost. Předposlední kapelou byli kolumbijci z USA Inquisition. Abych pravdu řekl, tuto raritní kapelu na to jak je profláklá znám pramálo. Proto jsem neváhal a tureckej kebab do sebe narval superrychlostí, aby mně snad něco neuteklo. Klidně mohlo. Monotónní vystoupení, které málem vzplynulo v jeden dlouhý vál mě nějak extra nenadchlo.

Na Stormnatt jsme nečekali. Viděl jsem je několikrát a únava už byla opravdu znát, navíc ještě řídit. Jeden ze sparing partnerů se ještě zdržel s Ulvberthem v RUMunském obětí a mohli jsme pomalu vyrazit k domovům. Malá zajížďka přes Heršpice. Cartman se nevlezl do auta Metal Swamp. Po cestě už jen masírujeme zvukovody nakoupeným materiálem. Toť vše z prvního dne na Dunkelheit.

Den 2
Opět pracovní povinnosti (kurva já na tu práci jednou zdechnu), takže přijíždím s malým zpožděním. Řítím se do sálu tak, že málem zbořím nějaké distro. Podle playlistu, který jsem měl k dispozici měl dohrávat nějakých 15 min Hromovlad a já si ho nechtěl nechat ujít přestože jsem je viděl několikrát.
U vchodu do sálu potkám Smrt, který mě zastavil slovem Halt. To kurva není Hromovlad, nebo od kdy nosí pohani baretky?

Dohrával zrovna Heiden, na který jsem chtěl taky mrknou, protože chystají novou fošnu a jsem na ni vcelku zvědavý. No nic dáme jedno nebo dvě, to do noci vyprchá. K mokrým zádům jsem tedy promokřil i vnitřní hadice.
Hromovlad na startu. Abych se přiznal viděl jsem je dnes poprvé se Savfistem za bicíma a musím říct, že je to pan bubeník. Hromovlad měl vždy automat poměrně dobře udělanej, ale ale. Hrálo se převážně z desky Ohňa hlad vody chlad, ale zazněly i starší songy. Poslední dva vály už Beelphegor nějak nestíhal se zpěvem. U Vládca lesov skalných stien nestíhal při refrénu a Hrom do toho vynechával ještě víc. Později jsem se dozvěděl, že přijel nemocný a je na antibiotikách. Proto patří Hromovladu velké dík nejen za předvedené vystoupení, ale hlavně za vystoupení. Snad nebude nemocný příští léto na naši akci. Potřetí za sebou bych odřeknutí asi fakt nerozdýchal.

O malé pozdvižení se postarali šialeni vychodňary. Infer místo ladění jezdil kdesi po Brně, protože měli po cestě potíže a zdrželi se. Phil lítal po Flédě jak urvanej ze řetězu a nejspíš čekal, že bude mít o další kapelu méně. Omyl – Infer jsou féroví borci (potvrzuji z vlastní zkušenosti na Hell Fast Attack) a už to dávno hrnuli směr Fléda. Nastalo tedy malé zpoždění oproti plánovanému harmonogramu. Kdo nezná Infer, tak si musel myslet, že zpoždění chtějí nějakým způsobem dohnat, protože jejich rychlost je prostě úctyhodná. Za 40 min hraní rvali do lidí převážně pecky z poslední fošny, která vyšla cca před měsícem. Hromada lidí stála z bradou někde u kolen, protože takovou smršť rozhodně nečekali. Po skončení setu jsem se přimotal k Ravenovu distru a bylo mně jasné, že nejsem sám koho Infer dostal.
Po luxusní klepačce se připravovali plzeňští Avenger. Měl jsem možnost je už jednou vidět, žel neviděl. Skolil mě tehdy nepřítel v podobě všeho alko co teklo. Tuto chybu už jsem nechtěl udělat tak jsem každému tvrdil, že řídím – ostatně byla to pravda. Jenže vykládej to někomu, když držíš v ruce pivo. Nemůžu řídím – RUM. Po menší rozepři s Jácem, kdo teda bude řídit jsme si dali RUM. Bylo jasné, že autem neodjedem, ale budem odvezeni. Nicméně Avenger jsem viděl. Tak jak jsem byl zvědavý musím říct, že na CD mě oslovili víc. V každém případě mají v prodeji velmi pěkná trika. Nefarium jsem viděl jen tak polehoučku, protože se neustále s někým kecalo a vůbec se řešilo hromadu pičovin – (kdo bude řídit a tak). Nefarium jsem tedy měl pouze jako takovou sluchovou kulisu, která mě začala po chvíli srát a šel jsem sednout mimo. Připadalo mi to neustále dokolečka bez lepšího nápadu.

Je 20:00 a na značkách nachystaní polští pekelníci a bezbožníci Besatt. U této sebranky se mně podařilo loňskou zimu to co s Avenger. Zdlouhavá cesta do Ostravy přísun piva a domácí slivovice vzalo za své. Proto tentokrát na Besatt jdu i kdyby vyhrožoval Vatikán přistavěním dalšího patra na jejich škaredém náměstí. Besatt nezklamal – luxusní vystoupení. Zklamal ovšem zvuk. Z legendární desky Hellstorm nemohlo nezaznít Baphomet a Ave Master Lucifer. Besatt skončil a já se nemohl zbavit podobných dojmů jak po vystoupení Azaghal – ovšem v menším měřítku. Darkened Nocturn Slaughtercult je pro mě další velká neznámá. Nicméně jsem dostal velmi vřelé doporučení od čachtického brata Kozy a tak neváhám a jdu si tuto kapelku prohlédnout pěkně zblízka, což se později ukázalo jako ne moc dobrý nápad. Ten večer se totiž na Flédě rozpoutalo opravdové peklo. Se slovy kurva to je snad Immortal s ženským vokálem už mezi lidmi stříkaly hektolitry krve. Nebudu dál rozepisovat co se dělo, snad jen že pro milovníky pravého černého kovu to byl skutečně Top letošního Dunkelheitu.

Wyrd – jedni z mých dalších oblíbenců. Přeskládanej Azaghal s doplněnými nástroji si konečně zahrál s lepším zvukem než předchozí den. To ale neměnilo nic na tom, že jsem byl ještě plný dojmů z DNS a neměl jsem moc náladu na jejich utahaný BM. Nehledě na to, že mám raději jejich blackovější věci, od kterých se tentokrát distancovali. Wyrd si poslechnu raději doma až na něho budu mít opravdu náladu.

Jeden z posledních hřebů do letošní rakve jsou norští Kampfar. Není snad třeba tuto sebranku představovat, je naopak třeba doufat, že se nestane zase něco nepředvídatelného se zvukem, protože neslyšet tyto pohany by mě vážně sralo. Kampfar byl super, rozpumpoval opět celou Flédu a přes nechutné vedro v útrobách klubu zavládla po celém sále pravá severská zima, která měla za následek husí kůži snad i v podpaží. Norse byl poslední zásek jejich brněnského živáku a já jsem byl na pokraji blaha. Nějakej ten škopek a obvzlášť vyvedená várka starýho Božkova blahu jistě napomohla, to ale neměnilo nic na tom, že jsme viděli opravdu asi to nej. letošního festu.

Poslední kapelu na programu slovinský Somrak jsem sledoval přímo od pódia. Nohy mě však už nějak neposlouchaly a musel jsem si dáchnout. Jen se zmíním, že Somrak je na koncert vcelku povedená banda. Jestli bych si ale koupil jejich desku si nejsem úplně jistý.

Tak Dunkelheit je za náma a jak to zhodnotit? Opět se ukázalo, že lidi jsou totální tupé ovce a hovada, když jim dotáhnete takovou akci přímo pod rypák a oni nepřijdou. Jednalo se totiž o zatím nejlepší akci tohoto roku, kterou jsem navštívil. Pravda zvuk by k takovému obsazení kapel měl být 100%ní a ne 50 na 50, celá akce se ale táhla v duchu UG a proto budeme tento fakt tolerovat. Naopak světla byla poměrně povedená a s mohutným dýmem, který se u každé kapely objevoval nesčetněkrát, dotvářel velmi povedenou atmosféru a celkový vzhled. Doufám, že pořadatelům zůstane výdrž a my se budeme moci setkat na Dunkelheitu opět v našich končinách.

Brouček

INFER – Anti –Human

Peter – vocals, guitar
Richard – vocals, bass
Rudolf – Guitar
Robert – drums

Na Hell Fast Attack se mně dostalo do ruky CD slovenských INFER, kteří byli jedním z mnoha aktérů festu. Nebyla náhoda, že jsem disk obdržel od Ravena, tzn. přímo distribuční pouto této smečky. Už dřív jsem o této sebrance slyšel, žel jejich brněnské vystoupení mně z nějakých důvodů uniklo. Jejich živák na HFA jsem víceméně celý projel kvůli pracovním povinnostem, a proto jsem byl zvědavý o to víc co se na mě chystá.

Na nic nečekám a při nejbližší příležitosti vkládám stříbrné kolečko do mašiny. Při potlesku kulometů projíždím letmo obal, když se na mě vyřítí lavina smrtících bicích a všeho okolo co k tomu patří. Sypačka jak blázen, přitom zcela čitelná a perfektně poslouchatelná. Než jsem se vzpamatoval, řve na mě do sluchátek druhý zásek Anti Human Anti Life v podobně rychlém tempu jako ten předešlý. Třetí vál – že by malá oddechovka? Ani náhodou, driblování nohy mně neustále zrychluje, do toho řezání kytar a naprosto pohodová basa, která si ostatních nástrojů prakticky ani nevšímá. Mazec. Blakhorned Master Of Midnight Pain – další hřebíček – bičování nějakého zmrda se pomalu přenáší do pomalých kytar a opět basy, která si hraje neustále to svoje. Zpěv ve stylu Glen Benton ze sebe chrlí pořádný murmur a věřte, že mu jde nádherně rozumnět. Pravděpodobně nejpomalejší song na celé desce o to ale luxusnější. Sakra ta basa mě přivádí k šíleství. Po malé oddechovce se mně do uší hrne Ravisher – začátek v poklidném středním tempu do té doby než dostane chlapík za bicími pokyn, že už to může rozbalit opět na plno. Krátká ale velmi dobrá skladba. Šestý vál s podobnou časovou stopou jako Ravisher mně přichytává sluchátka k hlavě. Six six six , to je to co mě nedonutí sluchátka sundat. Sedmý hřeb začíná pomaleji a nutí mně přidat volume – černota se vším všudy. Celý song se táhne v pomalém tempu s vložkou velice poslouchatelného sólíčka, které snad z hlavy ani nedostanu. Stis Est Nullus je zářez osmý a to už se skutečně ocitám v hlubinách samotného pekla. Tempa se střídají jak lidi na václaváku a přitom je vše skvěle zkombinované do sebe. Prostě slast na černou duši. Devátý song začíná opět v pomalejším tempu, které se ráz naráz změní v mlátičku prohnilých křesťanů. Ze zadu hladí ucho skvělé obě kytary. A basa?-to už jsem psal že? Proclaming Of Death – ne, tihle borci si prostě v rychlosti libují, už se mně klepou obě nohy a pommmaallluu iiii ruuuukkyyy . Prásk – to byl poslední hřebík a rakev je zavřená.

Co dodat? Nic. Tahle deska mě posadila zcela na prdel. Troufám si říct, že je to jedno z nejlepších věcí co jsem letos slyšel. Doporučuji nejen pro milovníky Bohovraždy, ale pro všechny, kteří mají rádi styl trošku od podlahy. To co se mně nyní honí v hlavě nelze ani popsat. No co – jedu znova.

Autor: Brouček

klub RACHOTa – Blansko (Brouček , 29. 01. 2008 12:02)

26.12.2007
klub RACHOTa – Blansko
SEKHMET, ŽREC

4. den po vyčerpávajícím ostravském slunovratu se v blanenském klubu Rachota konala akce pod hlavičkou MERRY CHRISTMASsacre, na které vystoupila děčínská smečka Sekhmet a BM folkaři Žrec. Původně avizovaní Amortez se z nějakých důvodů nedostavili a návštěvníci byli nuceni se smířit s tím, že uvidí pouze dvě kapely.

První na řadě byla tedy bohyně Sekhmet. Kluci to celé otevřeli intrem z jejich poslední fošny Okularis Infernum a pod pódiem začala vcelku solidní vřava. Borci se s tím vůbec nesrali a cpali do lidí jeden flák za druhým. (především z desky OI) Z toho co si pamatuji – Svoboda těla a masa, Očista, Utrpení, Pomsta. V každém případě se na druhý svátek vánoční musel Vatikán otřásat v jeho prohnilých základech. I přes drobné problémy ukončil Set svůj set velmi povedenými coverami od Marduk a Masters Hammer.

Po pauze s RUMunským občerstvením se na pódiu objevili Žrec. Jejich hudební arzenál je poněkud širší. Tolik nástrojů zvukař asi po hromadě ještě neviděl. Není proto divu, že to venku rozcházel a rozdýchával v krátkém rukávu i přesto, že bylo –5 stupňů. Po delší době konečně bedny vyplivly nějaký zvuk a malý sál se opět solidně zaplnil. Kluci nemají ve své metalové skříňce tolik repertoáru co Sekhmet, to ale nijak nesnižovalo kvality jejich živáku. Zaznělo – Nový věk pohanský, Krev předků a jiné. Na konci jejich setu proběhla cover od Nokturnal Mortum což nenechalo chladnými ani největší opilce a zvedalo je to ze židlí. Přídavek – ještě jednou Lístečku červený a nastala policejní hodina.

Velmi povedená akce s jediným mínus, a tím je zvuk. Zvukař totiž požil snad všechny druhy alkoholu, ale to už k UG patří. Velké díky patří pořadatelům, že se K---A něco děje a hospodě, že nechala otevřeno téměř do odjezdu prvních vlaků. Dík Haaten za plakát a Smrt (oba Ex Dirris) za půjčení bicích.

Pořadatelé děkují Michalovi Ťoupkovi, že přišel. Třeba přijde příště i jeho bratr Marek Ťoupek a jejich bratranec Karel Ťoupek. Sestra Zuzana Ťoupková už nechodí.

Autor: Brouček

Ostrava – Tančírna

24.5.2008 Ostrava – Tančírna

Už dlouho dopředu jsem věděl, že se v sobotu 24. 5. vydám do Ostravy podpořit trochu toho UG. Otázka byla pouze v počtu lidí a způsobu dopravy. Nakonec vyhrála levnější a pohodlnější varianta v podobě auta. Škoda – vlak je srandovnější. Po okružní jízdě a prohlídky snad všech krásných průmyslových budov Ostravy jsme se přes zeptání několika domorodců (někteří mluvili polsky) dostali přímo na místo konání, kde jsme byli zbytečně brzy, takže hurá na pivo.

Ale už k samotné akci – účastníci pagan zájezdu byli ruští Butterfly Temple, Vesna, Jeruzalem a Enwyllion. Něco po sedmé hoďce se rozezněly první zvuky, které nepřipomínaly zkoušení kytar. Na startu byli pro mě neznámí borci Jeruzalem. Docmrndal jsem vynikajícího 12 st. Radečka a valím se podívat na plac. Nevěděl jsem, co si mám představit pod pojmem Heretic Metal, ale kluci mě poměrně příjemně překvapili. Měnili vcelku rychle tempa a vůbec jejich hudební projev vypadal, že už spolu nějakou tu chvilku hrají. Já bych to přirovnal k celku dobře poslouchatelnému black death. Opravdu na rozjezd pohodička.

Druzí se na startovní čáře zjevují pro mě zcela neznámí Enwyllion. Hned na začátku mě nasrali, protože jejich zvukovka trvala snad ještě dýl než vožralýmu Cavalerovi. Myslím že na skoro náctiletý kluky je to vcelku přepich. Asi se museli předvádět před jejich šťávičkama z první řady. JDU NA PIVO. S posledním žblunknutím už hrají borci nějakých 10 minut. Poměrně dobře poslouchatelný s dobrýma kytarama, přes které je slyšet ještě líp velmi dobrou basu. Tím si mě borci zase trochu naklonili. Moc k takovému stylu teda nežeru klávesy. Jednak si klávesák neustálé pročesával vlasy jak na módním molu a jednak mně to tam prostě vadilo. Zážitek z kapely jsem si zpestřil podíváním na menší bitku jednoho vylízanýho idiota, kterej velice sportovně zaútočil prázdnou flaškou na stvoření jemnější poloviny. Dostal zmrd za vyučenou – už vysíral na víc akcích. Takže Enwyllion celkem na pohodu.
Na co jsem byl zvědavej ale nejvíc byla partička z Havířova. VESNA. Hned od prvních tónů mně bylo jasné, že jsou vyhraní – klidně řeknu profíci – a že je to hlavně baví. Narvali do lidí jak folkové prvky tak neméně víc pagan black metalu, kterej hrají kurevsky dobře. Prostě z Vesny jsem byl na prdeli i když jsem v koutku černé duše doufal, že na ni tak jako tak padnu. Vrchol byl když nahoru vyskočil Akharon a mohli jsme nejspíš naposledy na vlastní oči vidět pohromadě hrající Adultery. Rychle občerstvit a hurá na poslední kapelku, která vážila cestu z Ruska. Co jsem chtěl vidět jsem viděl, ale nechat si ujít takovou raritku jako je Butterfly Temple ??? Nejsu magor! Kdo by chtěl vědět jaké to bylo, ať chodí na akce.

Cesta zpátky perfektní, protože z Ostravy vedou na jih tři cesty a můžeš si zvesela vybírat. Že my kurva vjedem vždycky na tu nejhorší. Počet benzinek 0. Veliké dík Marisovi, že uspořádal velmi povedenou akcičku.

Autor: Brouček